Přidat názor k článku Milovnice zvířat

Jsem si téměř 100% jista, že autorka článku v životě nežila s žádným zvířetem... Možná křeček v dětství... Takhle může mluvit opravdu jen takový člověk, který neví, co to je, mít nějakého zvířecího miláčka. Pak může říct, že zvíře je "na posledním místě"... Mám 20 měs. dceru a 5 měs. fenku. Ty dvě se milují a když se nám před nedávnem štěně na celé odpoledne schovalo u sousedů, obrečeli jsme to s manželem oba (dcera z toho ještě nemá rozum, ale pořád hledala "Papu", čímž nás ještě více vyváděla z míry...).
Já kočky také nemusím. Ale naprosto chápu, co pro tu starou paní znamenají. Jak má tu situaci řešit? Věřte tomu, že koček se nevzdá, jsou s ní pořád, tak se nedivte, že na nich tak lpí! A argumenty o penězích jsou víc než směšné! Počítáte, kolik Vás stojí dítě? Pro ni je to v současnosti totéž! Autorka píše, že jsou pro ni kočky víc než vnouče - jak se to pozná? Tak, že je nenechá utratit? Tvory, kteří jsou s ní i tehdy, když vnučku její maminka nepustí na návštěvu?
Obavy o čistotu máme někdy víc než přehnané. Pro dítě je přednější, že je s babičkou, "kterou miluje", jak autorka psala, myslím, že dítěti vůbec nevadí troška "smradu". Přece není zdravotně závadný!!! Chlupy jsou nejmenší prkotina, kvůli tomu abych bránila dceři vidět se s někým, koho má ráda! Jak sobecké! Radši budu to oblečení půl hodiny čistit! Nehledě k tomu, že snad může mít "oblečení k babičce". A co se týká té alergie - právě proto, že je tatínek alergik, by měla dcera v tomto věku získávat protilátky!
Zkrátka, podle mého, zvířata a děti k sobě patří. Učí se tím ohleduplnosti a zodpovědnosti za to, co k sobě připoutají - jako v Malém princi.
A to nemluvím o tom, že babičky a děti k sobě patří ještě víc. Zvláště pokud o to obě strany stojí.