Ahoj,
omlouvám se, nestihla jsem přečíst všechny další příspěvky k článku, takže reaguju jen na tvůj článek.
Já si myslím, že tvoje tchýně řeší svým chovatelským koníčkem koček svojí samotu a pocit, že jí někdo potřebuje.
Osobně se ti nedivím, že k ní jezdit s dcerou nechceš, natož tam dítě nechávat samotné. Já jsem taky alergik a v přítomnosti koček, králíků a dalčích chlupáčů se okamžitě cítím blbě. Jinak mám zvířata ráda, ale doma bych mít sedm koček opravdu nemusela.
Kdyby tchýně měla jednu kočku nebo psa, tak by se to ještě dalo považovat za normální, ale tohle taky nechápu. Je mi jasný, že teď je asi těžký, zbavit se těch koček, ikdyby s tím tchýně souhlasila, natož když si nedá říct. Pokud tchýně žije sama, je škoda, že spíš svojí touhu o někoho se starat nerealizuje právě na vnoučatech a dětech, ale právě na těch kočkách. Mně osobně, takoví lidé, kteří jsou ve svých malých městských bytech obklopeni houfem zvířat, připadají trochu "nenormální", ale chápu, že si tím kompenzují třeba pocit osamocení a potřebou být pro někoho užiteční. Je těžké, tady radit, zkusila bych si s tchýní promluvit, počet koček maximálně snížit, asi bych jí řekla, asi bych to oddůvodnila dětmi. Píšeš, že jste byli na rodinné oslavě u švagrové. Jak se staví ostatní příbuzní k tomuhle problému? Taky jim to vadí? Jestli jo, tak se můžete domluvit a zkusit na tchýni apelovat společně. Ale pokud bude tchýně neoblomná, tak s tím člověk podle mě neudělá nic, protože je to opravdu věcí její a nikdo by jí do toho vlastně neměl moc mluvit. Ale ona potom musí chápat, že tam s dětmi nechcete jezdit.
Předchozí