Přidat názor k článku Milovnice zvířat

Milá Evičko, ani nevíte s jakým úžasem jsem četla Váš článek. Je to totiž úplně, jako bych ho psala já o svojí tchýni, až na menší detaily.
Moc dobře Vám rozumím, protože jsem v úplně stejné situaci. Tchýně sice bydlí na baráku a koček má od 4 do 25!!! Podle toho zda se jí zrovna okotí. Má ty britské, ale je to úplně jedno - smrdí - opravdu hodně smrdí i papírové britské :-( když se jim člověk nevěnuje a to se bohužel moje tchýně nevěnuje. Ta se jen na nich snaží "rýžovat". A jak píšete, taky tam neexistuje žádné odčervení natož očkování (to je moc drahé).
Jak píšete, že tam nechcete dcerku posílat - vůbec se vám nedivím. Mám dvě děti - 8letou dceru a půlročního syna. K "babičce" chodí většinou jen můj manžel sám(její syn) a občas i ta starší dcerka (která už naštěstí má svůj rozum a je naučena hygieně-mytí ruk atd.). Bere si sebou svoje papuče (protože když je tam posledně nechala, že si je u babičky nechá ať je furt nevozí sem a tam - tak jí do nich ty kočky "nachcaly" /promiňte ten výraz, ale načůraly, mi nepříjde jako vhodné slovo/. Když příjdou od tchýně, musí se vysvlíknout v předsíni a všechny věci hodit hned do prádla, protože ten smrad si opravdu dovede představit málokdo. Podotýkám, že my sami máme malého psa, tudíž proti zvířatům nic nemám, ale jak jste už Evičko psala, i mě tchýně kočky tak zhnusila, že je opravdu nemám ráda. Pochodují jí po kuchyňské lince, prochází se mezi nádobím, válí se v posteli - no prostě nejsem žádný puntičkář, ale čeho je moc, toho je příliš.
Než jsem otěhotněla podruhé, tak jsem tam ještě občas s manželem jela, ale nic sem tam nejedla ani nepila, protože můj žaludek, by to vážně v těch podmínkách nezvládl (není to jen o kočkách, ale celkovém nepořádku a hygieně), a když jsem otěhotněla, řekla jsem manželovi narovinu, že tam jezdit nebudu, že je mi milejší moje a dítkovo zdraví-pochopil to. Samotnému se styl bydlení jeho matky nelíbí, ale říká, že je to její věc. Tak jsem tam opravdu za těhotenství byla pouze jednou a to o vánočních svátcích (těsně před porodem-tak jsem si říkala, že snad už nám nic nemůže hrozit). No a od té doby-co jsem porodila jsem tam byla s malým jen jednou a to pouze na zahradě-do vnitř by mě nikdo s malým nedostal ani za nic. Tchýně k nám taky nejezdí-malého viděla pouze v porodnici, když jí tam manžel dovezl a pak u nich na té zahradě. Ale mě osobně to vůbec nevadí.
Kolikrát už jí švagrová taky dost hrubě na to "soužití" upozorňovala, ale ona si z toho nic nedělá - je jí jedno, že se jí kočka okotí v její skříni s oblečením, ještě se tomu zasmějě - no prostě nechápu. A nejhorší na tom je, že už i ona je těma kočkama "načichlá".
No tak Vám chci jen Evi, říct, že v tom nejste sama :-) Máme stejné "trápení" s tchýněmi :-) Tak hodně štěstí a pevné nervy :-) Jana