Přidat názor k článku Milovnice zvířat

Máme doma psa, je mu sedm let a starší dceři 4,5, takže pes byl v domácnosti první. Původně to měl být šampion, podařilo se ho uchovnit, ale pak se u něj projevila alergie na cosi a od té doby je odpornej (promiň mi, Maxíku, ten výraz). Na kůži má divnej loupavej ekzém, slezla mu srst, v očích věčně hnis, uši nechutně páchnou chronickým zánětem, chodí pomalu a do schodů sotva leze, je hluchej, takže už s ním není žádná sranda a trvale bere léky, což sakra leze do pěněz. Zasloužil by ale svatozář za to, že NIKDY dětem nic neudělal (ani nikomu jinému), i když mu není zrovna nejlíp a oni se k němu kolikrát taky nejlíp nechovají. Musím se přiznat, že i já se ho kolikrát štítím, před návštěvou se za něj trochu stydím, ale utratit bych ho nenechala, ledaže by měl opravdu třeba bolesti a nešlo by to jinak. Proto nechápu, jak by mě někdo mohl nutit, abych se zbavila zdravého a čilého zvířete (babička koček), které miluji. Zvíře je opravdu člen rodiny, kterého si za tím účelem přece pořizuji (kromě třeba hospodářských zvířat, ale i k těm sedlák kolikrát přilne ;-))