Tak s tím, že existuje nějaká přednost ve frontách pro maminky s dětmi, těhulky a handicapované, slyším poprvé. Ještě jsem se s tím nikde nesetkala. Nejspíš to bude záležitost pouze velkých hypermarketů a megamarketů a to mnohde stejně jen formálně - stejně jako se to stalo tobě. I když jsem byla těhotná nebo teď, když s sebou tahám všude dvě malé děti, se mi opravdu jen vyjímečně stane, že mě někde někdo pustí. Je to opravdu záležitost slušnosti, kterou dneska snad všichni postrádají. Pokud mě někdo pustí, tak jsou to spíše ženy, které mají tyto zkušenosti už za sebou nebo důchodkyně babičky. Lidé dělají, že jsou hluší a slepí, jen aby nemuseli pustit někoho před sebe. Kolikrát moji synové oba řvou a ječí na celé kolo, někdy slyšíme spíš poznámky, že si dneska nemůže někdo ani v klidu nakoupit. Včera mě taky ohromila jedna taková poznámka. Byla jsem s oběma syny na dětské alergologii (synové mají 3,5 a 1,5 roku), v čekárně bylo hodně malých dětí, ale všechny si pěkně hrály, povídaly si, malovaly, ...docela potichu, na to, kolik jich tam bylo. Pak přišla docela výstřední maminka s dědečkem a pubertálním synem, na celou čekárnu se tam dohadovali o pubertálních výstřednostech mladého výrostka, o počítačích, internetu, mobilech. Pak si na celou čekárnu tento puberťák pouštěl něco na mobilu a ještě to ukazoval matce. Nakonec se čekárna vylidnila a zůstala jsem pouze já se svými dětmi a ještě jedna maminka se dvěma dětmi ve věku zhruba stejném k mým dětem. Lékařka volala dotyčnou matku s puberťákem mikrofonem, načež se matka zvedla a řekla, že to je dost a že v tom rambajzu a hluku to není ani slyšet. Načež jsme se s druhou maminkou po sobě podívaly se zvednutým obočím a každá jsme se myslela svoje. Někdy bych právě od maminek, které už mají svoje děti odrostlejší čekala trochu tolerance. Všude je to prostě o lidech.
Předchozí