Každá (každý) z nás má asi tu svoji zkušenost, ať negativní či pozitivní, já osobně jsem pro velmi hlasité a služné požádání. A můžu říct, že pouze jednou se mi stalo, že mi někdo odmítl pomoc, uhnout či podobně. Ale aby mi někdo sám nabídl pomoc, to se mi stalo jen párkrát. A upřímně, tak mě to dojalo, že jsem málem slzu utrousila. Jen pár postřehů z našeho města: nízkopodlažní busy jezdí tak jednou za hodinu, když jsem jezdila celou zimu s mimčem s velkým kočárkem "bitevňákem" na rehabilitaci a chtěla jsem někoho na zastávce či v autobuse poprosit, najednou kde nic, tu nic, všichni se rvali do vedlejších dvěří, ale abych si neprotiřečila, stačilo říct dost nahlas a někdo se našel. Teď jezdím s malinkejma golfkama, které si vynáším sama a najednou mám tisíc pomocníků. Teda o přednostní pokladně pro maminy a těhotné jsem fakt taky neslyšela, u nás v supermarketu mají jednu přednostní pro nákupy s pěti položkama, ale zároveň to je většinou jediná pokladna kde berou karty, tak to je fakt pokladna na houby.
ps: jak jsem psala, jedinkrát se mi stalo, že jsem v buse požádala pána, aby se mi uhnul z místa pro kočárky a nic, tak ještě jednou a víc nahlas a když pořád nic, tak jsem mu ty nohy prostě přejela ....ps: zcela určitě nebyl ani slepý ani neslyšící ...
Předchozí