Přidat názor k článku Na co jsou?

Souhlasím s nadpisem, hlavně se slovem SLUŠNĚ. I když častkrát "herdekbaba" má větší úspěch než slušná uťáplá puťka.
Bylo mi 17, právě mě propustili z nemocnice se sádrou od kotníku do půli stehna a seděla jsem v tramvaji hned u dveří. Dovnitř vtrhla baba, za ní se šoural takový sušinka pán. "Pusť manžela sednout, má nemocnou nohu!!!" A já málem zasalutovala. Pána jsem pustila sednout. Obdařil mě omluvným pohledem "promiňte, ale tohle jsem si vzal". A na příští zastávce vystoupili.
O pár dní později mě jiný pán požádal, jestli ho pusím sednout, že má nohu v sádře. Zaťukala jsem si na kalhoty (moje sádra nebyla vidět) a oba jsme se tomu zasmáli.
A moje líná huba holý neštěstí se ukázala, když mi sádru sundali. Měla jsem podpažní berle a musela jet tramvají plnou lidí. Stála jsem nad sedadlem, kde seděl tak čtyřicátník, četl noviny. Když jsem se chytla madla nad ním, tak si mě od bot po vlasy a zase zpátky prohlídl, jak tam stojím na jedné noze, jednou rukou visím na tyči a druhou držím berle, a pokračoval ve čtení sportu v novinách. Měla jsem se ozvat. Moje blbost. Pak mě na další zastávce volala hodně stará důchodkyně - já budu vystupovat, tak pojďte sem, než vám to někdo zasedne.
Všechno je to jenom o lidech a ochotě se o svá práva hlásit.