Jé, to jsem celá já... Docela se divím (příjemné překvapení), že existuje ještě někdo takový :) Já taky nedokážu kecat o ničem. Když se někdy ocitnu v partě ženských, tak většinou mlčím, protože prostě nedokážu semlít všechno, co mě napadne, jako ony... A mrzí mě to, protože takhle zůstávám stranou a možná působím jako odtažitá, nevím, každopádně mám prostě problém navázat společenský kontakt s člověkem, kterého třeba ještě moc neznám, byť rozhodně nejsem nesmělá ani nijak uťápnutá. Akorát mám to mluvení prostě nastavený tak, že mluvím jen, když je o čem, nedokážu spustit small talk na nezávazné téma...
A manžel mi taky nedávno řekl, že ho mrzí, že se s ním skoro vůbec nebavím, že nejsem sdílná :) Ale on mi to nepodal jako výtku, spíš ho to asi trochu mrzí, protože on se mi svěřuje se vším, co se u něho v životě děje, co s kým řeší v práci, že telefonovala mamka a co říkala, že se zastavil v jednom obchodě mrknout se na to a to... a tak, prostě takové běžné věci... a to mně taky nějak nejde :)
Předchozí