Přidat názor k článku Adámek byl na operaci

Díky za reakci,
možná jsem své dojmy příliš zevšeobecnila a měla se nad tím zamyslet více s nadhledem.
I já bych si mnohem raději v nemocnici se svým dítětem na chvilku odpočinula, zatímco mi někdo jiný převlíkne postel. Ale v současné situaci našeho státního zdravotnictví bych si tohoto pohodlí užívala s pocitem, že jiné dítě vedle pláče a nikdo na něho nemá čas. Věřte, že pobyt v nemocnici dospělého a dítěte se nedá srovnávat. Dospělý si vezme knížku nebo poslouchá rádio, ale dítě potřebuje pozornost. O to větší, když mu není dobře. Taky si myslím, že by tam měl být dvojnásobek sester, nějaké pomocné síly, pár vychovatelek. Ale není. A s tím v tu chvíli nic neudělám. Ale mohu pomoci tam, kde to jde. Alespoň v pražském Hagiboru sestřičky dětem věnují každou vteřinu své pracovní doby. Přesto to nestačí. Sestřičky a lékaři tam odvádějí 100% lékařskou péči, je na nich vidět, že děti milují, rodiče se snaží povzbudit. A když jsme se i my, maminky, snažily jim vyjít vstříc, pro děti pak nebyl pobyt v nemocnici traumatem (nejen pro děti s maminkama, ale i bez nich). Moje dítě dokonce všem tvrdilo, že jsme tam "na dovolené" :-)) a když byl z nejhoršího venku, každé ráno se na pana doktora těšil.
Bohužel jsem nemocniční pobyt před pár měsíci zažila i sama na sobě. Sestřičky měly celkem klid, mně nebylo dobře a tu postel jsem si klidně nechala povlíknout a urovnat, taky odnést nádobí, utřít stolek, podat čaj ... Bez jakýchkoliv výčitek. Tam totiž sestřičky dětem nečtou pohádky.

Nechci se s kýmkoliv přít. Netvrdím, že naše zdravotnictví je ideální. Myslím si jen, že trocha tolerance a vstřícnosti není na škodu.
Hlavní ale je, že Adámek i ten můj raubířek jsou v pořádku. A zbytek opravdu závisí na lidech. Na těch, se kterými se setkáváme, ale i na nás.

Ahoj, Hanka