Přidat názor k článku Na co jsou?

ono to vzniklo tak, že když jsme se brali, muž už prát uměl (sice bydlel u rodičů a zásadě se o něj starala matinky, ale občas třeba na měsíc odjeli, tak mu enzbylo než se to naučit) a já prát neuměla ůbec, navíc jsme měli takovou starou pračku, která měla svá "technická specifika", oba jsme chodili do práce, takže času nastejno - no tak začal prát on a u toho už zůstalo. Neměla jsem důvod se to učit. Vím, že to není až tak TOLIK práce to tam naházet, ale mně dělá dobře, že na to prostě vůbec nemusím MYSLET. Max tu a tam pověsím prádlo (venku - to by se mi moooc líbilo, ale zahradu holt nemáme :( ), ale to je vnímáno jako moje pomoc jemu. Taky prádlo skládám, dřív to taky dělal manžel, ale dost blbě, tak si to radši dělám sama. Žehlení mě sice baví, ale skoro vůbec na něj nemám čas... Vaření mi nevadí a když mám na něj čas, tak mě i baví, takže si ho klidně ponechám... no a jelikož děti těstoviny, krupicajdu i palačinky milujou, tak když jsem náhodou nemocná, tak s tatínkem debužírujou :)... jo, podobně jako já, když jsme mívala zkouškový, to jsme taky byli furt na špagetách...:) jó, to byly časy :)))