Přidat názor k článku Polední klid není pro každého

Jako dítě jsem byla už asi od roku totální denní nespavec a nemohla jsem spát ani ve školce (usnout přes den mi dělá problémy dodnes). Byla jsem poměrně upovídané dítě, takže jsem měla tendenci povídat si s ostatními dětmi, za což jsem bývala pravidelně (a nikterat něžným způsobem) zavírána do kumbálu na lehátka, kde jsem celý polední klid probrečela. Stačilo by, aby mi dali pastelky nebo knížku (od 4,5 roku jsem uměla číst, a čtení jsem milovala) a bylo by po problému. Jenže to by se mnou měly učitelky nějakou práci navíc a nemohly by si uvařit kafe a drbat. Nakonec jsem kvůli nespaní nemohla ani do školy v přírodě, což jsem tehdy nesla jako neskutečnou křivdu... Brrr, ještě teď to ve mně někde je (je mi 24) a v podstatě nemám ze školky skoro žádné jiné vzpomínky... Jenom doufám, že se od těchto gestapáckých praktik už upustilo a moje budoucí děti něco takového nebudou muset zažívat (i když ještě nevím, jak na tom budou se spaním ve dne).

Takže PROSÍM, nenuťte děti ve školce spát a odpočívat, když jim to nejde!!!!!