Milá čekanko, myslím, že mě mí rodiče vychovali dobře a s láskou, že se nám s bratrem maximálně věnovali, přesto jsem v sedmnácti/jak jinak než beznadějně zamilovaná/ začala chodit za školu. Je pravda, že jsem každý den dojížděla 60km a tak ta kontrola byla těžší. Často jsem také tvrdila, že spím u spolužačky. Měla jsem to perfektně propracované, sehnaná razítka od doktorů,... Doma jsem byla vzorná, takže nebyl důvod mi nedůvěřovat. Vztah samozřejmě skončil avše se vrátilo do starých kolejí. Dnes mi hrůzou vstávají vlasy, když si uvědomím, co se mi mohlo stát a rodiče by ani nevěděli, kde jsem. Mám tři děti a jen doufám, že mi jednou neprovedou to, co já svým rodičům. Takže ve výchově ani ve všímání si to asi není.
Předchozí