Proč bych měla proboha takhle svoje několika měsíční dítě trápit? Ve věku, kdy miminko potřebuje především jistotu, že je tu máma VŽDYCKY pro něj, v každým okamžiku, ho mám nechat brečet a brečet a brečet pro svoji pohodlnost? Udělalo by to nějaký zvíře v přírodě?
Tak si ty děti nepořizujte, když vás to tak obtěžuje se o ně starat!
Nedokážu to napsat míň tvrdějc, protože tohle mě prostě vždycky rozčílí! Zkuste se vžít aspoň na minutu do kůže pár měsíčního miminka, který zoufale hledá kontakt se svojí matkou, s tím jediným a pro něj nejdůležitějším tvorem na zemi, kterej místo, aby ho ubezpečil, ano jsem tu, ano je tu i prso, ne nezemřeš hlady, ne, nejsi tu sám, jsi v bezpečí u mámy, ho nechá bezmocně brečet, až to to dítě po několika dnech, týdnech vzdá a brečet přestane.
Jakej zmatek a nejistotu a zoufalství mu zasejete do dušičky, jak mu zpřetrháte vazby na svoji osobu... Stojí to za to???
Mě to přijde prostě hrozný a na blití:-((
Mmch, já jsem ke svým dvěma dětem vstávala v noci, jak potřebovaly mnoho a mnoho měsíců a let a nakonec se samy od sebe naučily spát celou noc. Není třeba to lámat přes koleno.
Předchozí