Milá autorko,
buďte rádi, že Vám mimčo takhle krásně spí a Vy se taky můžete vyspat. Ale pojmout článek ve stylu "já se v Americe dobře vyspím, protože jsem nechala dítě vyřvat a v Čechách jsou nevyspalé děti a maminky" mi přijde značně naivní. Nemám vůbec nic proti tomu, sdělit ostatním spoje poznatky a zážitky, ale trošku bych to napsala jinak. Myslím každý, kdo má doba totálního nespavce, zkoušel všchno možné. Také jsme zavedli metodu krátkého vyřvávání, ale pouze v době, kdy bylo jasné, že to na nás zkouší a dělá to opravdu naschvál, tak od šestého měsíce, do té doby jsem ho večer co večer nosila dvě hodiny na ruce a houpala, jinak to opravdu nešlo. A rozhodně jsem ho nenechala vyřvat až k padnutí, stačilo třeba po několika minutkách jít ho uklidnit a pak zase chvíli nechat. Tím jsem si zavedli krásné večerní uspávání v postýlce, ovšem ty noční akce, vstávání co půl hodiny nebyly rozhodně tak "jednoduché". A můžu říct, že vždycky, když jsem si nahlas připustila, že teď už je to super, nastal nějaký problém např. rýma, nemoc, zaktivovali se zuby (a ty nás trápí už do 3. měsíce), nebo se začal zvedat v postýlce a cestovat po ní, a bylo po pohodě a mohli jsem začít znova a znova. Teď je klukovi rok, je to v podstatě super až na jednu věc, vstává v 5 hodin, ať jede spát v sedm nebo v deset. Takže si opravdu užijeme dlouhý den to se fakt dá stihnout hodně věcí. A zrovna se chystáme na týdenní dovolenou, tak je mi jasné, že jak přijedem, vezme nějaký spací režim opět za své a budem to muset učit znova a znova. A klidně, trpělivě, po chviličkách, žádný násilí a velký brečení.
Předchozí