Myslím, že každá máma 2 a více dětí ví, že co dítě, to originál. Co funguje u jednoho, nezabere u druhého. Je strašně snadné odsoudit maminku za to, že si dítě "rozmazlila", "navykla", "něco neudělala dobře". (Teď nedávno jsem se blíže seznámila s rok a půl starými dvojčaty - jedno odvážný průzkumník, druhé typický "mamánek". Kdyby bylo jen jedno, to maminkovatější, to by bylo řečí, že ho maminka pořád chová a utěšuje - "ať ho nechá vyřvat, ono se to naučí". Takhle mají naštěstí maminka i holčička pokoj.)
Starší syn zoufale potřeboval kojit dvakrát za noc do roka a pak přestal ze dne na den - prostě se rozhodnul a spal klidně 8 hodin. Mladší udělal totéž rozhodnutí v osmi týdnech. Nemělo smysl ho burcovat - neměl prostě hlad ani chuť. Autorka článku má štěstí na spavé mimi - kdyby tohle štěstí neměla, nepřevychovali by ho ani všichni američtí pediatři dohromady.
Předchozí