Když jsem se chtěla stát matkou, moc dobře jsem si uvědomovala, že už nebudu jednat jen sama za sebe. Že tu bude někdo, kdo mě svou přítomností bude obohacovat, ale i v jistém směru omezovat. Čekala jsem , že budu muset vstávat v noci, denně prát a žehlit dětské prádýlko, později vyvařovat polívčičky a mixovat zeleninu a ještě později donekonečna stavět komíny z kostek a do zblbnutí hrát pexeso.
Dcera se budila 2x za noc k jídlu téměř do roka. Metoda vyřvání končila totální nespavostí a pozvraceným miminem. Zatímco metoda rychlého nakrmení a znovu uložení zabrala sotva 20 minut.
Sice si ráda vyslechnu příběh jakékoli maminky, ale svoje dítě budu vychovávat tak, jak je to pro mě přirozené a tak, jak pokládám za správné já sama.
Pro někoho je třeba nepřijatelné sedět u postýlky třeba půl hodiny a čekat, než dítě usne.Pro mě je to představa krásného večera. Pamatuji si svůj vlastní pocit, jak mi bylo milo, když u mé postýlky někdo seděl a uspával.
Takže: Věřte svým instinktům, vychovoávejte své děti podle vlastního přesvědčení a zvyklostí své rodiny.
Předchozí