Je to tak,moji synci jsou také úplně jiní, co se týče potřeby spánku (i celkově). První předváděl něco podobného jako děcko sestřenice tvého manžela,a to do zhruba 3 - 4 let. V noci se přestal budit, až když jsme ZCELA zrušili spaní po obědě.Problém byl,že občas po obědě usnul ve školce a pak zase následovalo noční trápení. Mladšího jsem přinesla z porodnice a to novorozeně se budilo méně často, než tříletý starší bratr.Budilo se 2 x za noc - což pro mě bylo něco úúúžasného.Je teda fakt, že jsem si málem druhé nepořídila hrůzou,že se zase 3 roky vůbec nevyspím. No a byla jsem mile překvapena.
Ale nikdy bych dítě nenechala brečet,asi jsem měkká,holt starší matka...Jinak kolega v práci má chlapečka,který po 5 minutách pláče okamžitě zvrací. Zajímalo by mě, jak by se to "vyřvání" řešilo v jeho případě.....
Předchozí