bych nedoporučovala před zvládnutím první separační úzkosti dítěte, která bývá kolem 8 měsíců. Ve 4 měsících je to podle mě zbytečně drastické z psychologických důvodů a skoro bych se bála, že přispěju k pocitu naučené bezmocnosti u dítěte.
Malá technická - nevycházejí ta doporučení o nepotřebnosti kojení u dětí nad 4 měsíce a 6 let z populace, kde většina dětí je na UM, které se pomaleji tráví? Mnoho matek by ti mohlo potvrdit, že pokud by nekojily v noci, začne se jim v téhle době ztrácet mléko - což je blbé, má-li být dítě do půl roku plně kojeno.
Takže celkově - taky jsem nechala svoje dítě uřvat, když už to jinak nešlo (taky kontrolovaně a ujiš""tovala jsem ho o své přítomnosti), ale v mnohem pozdějším věku a ne "jen tak" - to bych mu nemohla udělat - ale když už to jinak opravdu nešlo. Druhé dítě jsem naopak nijak neomezovala, protože ani ono nemělo tak obrovské nároky. Programově dítě v noci ve čtyřech měsících odtrhnout mi připadá chladné a nepřiměřené.
Předchozí