Já si teda taky myslím, že každé dítě je originál, naše mimi byl "spavec" od malinka, neměl s tím nikdy problémy, naučili jsme ho spát ve své postýlce, te´d už ve svém pokoji a nemáme se spaním ani usínáním problém. Dokud spal v ložnici, ležela jsem vedle na své posteli, když kňoural pohladila jsem ho rukou skrz postýlku, nebo jsme měli období, že jsme se drželi za ruce, a v novém pokojíku přečteme pohádku, povídáme si, zazpíváme (to jsou nádherný chvilky i pro mne) a pak odejdu z jeho pokoje a on si buď ještě chvilku "čte" nebo povídá s plyšákem a pak usne. Jediné co jsme důsledně nikdy nezavedli je podávání nočních nápojů a jídel - to prostě nikdy nedostal, vždycky jsem mu stačila já :-) . Jíst a pít v noci považuju za zlozvyk- a ne potřebupro děti tak nad rok. (Na noční mlíčko se přestal budil kolem 8 měsíců- změnil to na brzké ranní 4:30 nebo 5 ) Je fakt že nebyl kojenej, tak je to možná jinak. Myslim, že když někdo zažije spavce, nechápe problémy "nespavců" -protože sám to nikdy neřešil a nemusel řešit- čili já nikoho nesoudím - a nechat ho vyplakat jsem nikdy neměla potřebu zkoušet...ale kdo ví k jakým metodám bych se uchýlila kdyby se budil 10x za noc- třeba by spal s náma v posteli, nebo v noci pil a jedl a hrál si a nebo by se musel nechat uřvat - kdo ví??
Předchozí