Obě děti s námi spaly do 3/4 roku v posteli. Vím, že spousta maminek mě odsoudí, ale výhody byly nesporné:
1. žádné vstávání při kojení - dítě se prostě v případě chuti přisálo a mně to kolikrát ani nevzbudilo :-)
2. děti měly maminku stále po ruce, slyšely tep srdce, cítily vůni, takže jim to poskytovalo potřebnou jistotu pro klidný spánek. Obě spaly od 4 měsíců celou noc, do té doby se budily cca 1x-2x na kojení, ale bez breku.
3. miminko v posteli překrásně hřeje a já měla jistotu, že je v pořádku - také jsem vnímala jeho tep a dech a není nic hezčího, než noční tulení se spícím děťátkem
Jistě někdo namítne, že hrozí zalehnutí či přidušení dítěte peřinou. Můžu ujistit, že miminko, když se cítí jakkoli ohrožené, začne s sebou tak intenzivně házet a funět, že to mámu zaručeně probere. Nikdy jsme jim nepřilehli ani ručičku (ani tatínek ne). Podle odborníků takové věci hrozí pouze v případě alkoholové či jiné intoxikace, jinak je interakce mezi spáči stejná jako ve dne-prostě se vzájemně neohrozí. A když náhodou přistála peřina na hlavičce (stalo se u každého 1x-2x), začal se prcek nejprve vrtět, pak funět a nakonec pobrekávat, aniž by se vzbudil. Věřte, že když s miminkem spíte společně, jste natolik sladění, že jakýkoli jeho neobvyklý pohyb či zvuk vás spolehlivě probere.
Obě děti se společné postele samy vzdaly cca ve 3/4 roce. Najednou už v noci nespaly klidně, vrtěly se, pofňuávaly, boxovaly lokty o víc místa. Po přesunutí do vlastního lože se jejich spánek opět zklidnil. Sice se první noci jednou či dvakrát vzbudily, ale byli ujištěni, že máma je nadosah, a zase bez obtíží usnuli. Dnes je jim 4 a 2 a1/4 a spí od 20.00 do 7.00 bez buzení i nějakého sáhodlouhého uspávání, každý pěkně ve své posteli. Když náhodou někomu v noci spadne peřina a neumí ji sám najít, ozve se, ale po přikrytí spí spolehlivě dál.
Myslím, že tenhle systém je šetrnější a pro děti i rodiče příjemnější než nechat vyplakat. Ale asi to není pro každého -někteří rodiče prostě děti v posteli nechtějí.
Předchozí