No, naše situace je specifická v tom, že dcerka trpěla na nadýmání - těžké - plných 8 měsíců a nezabíralo zhola nic, takže jsem většinu noci nemohla proležet vedle ní (vůbec nechtěla ležet a zřejmě si to pamatuje, protože nechce ležet dodnes..., jediné, co zbývalo, bylo křepčení na balónu - jak z duše tento krásný gymnastický nástroj nenávidím!!! :) Takže ležení v rodinné pohodě bylo a je mým velkým snem a za nějaké to kopání bych byla naopak vděčná...:) Ne, vážně, je těžké t vyprávět někomu, kdo nezažil než běžné dětské nespaní. Netvrdím, že mám nejtěžší úděl ze všech - zaplaťbánbů je má tyranka zdravá jak řípa, ale přes všechno odhodlání jsem zjistila, že moje tělo prostě takovéhle množství nespaní a přerušovaného spaní nezvládá - psychicky jsem byla totální troska a nebýt muže, už bych byla dávno hospitalizovaná, protože insomnie se bohužel projeví v každodenním životě dost zásadně a zdřímnutí po obědě to bohužel nevyléčí... Kéž bych jednou našla správný způsob - ale klidné prostředí, masáže, tichá hudba apod. naprsoto nezabírají, dcera je posedlá podněty (možná to souvisí i s jejím děsivě závratným intelektuálním vývojem) a já mám někdy pocit totálního selhání, protože s mým stavem jde samozřejmě občas ruku v ruce plesknutí nebo nepřiměřený výbuch...takže se omlouvám za hořkost svého předchozího příspěvku, ale kdysi jsem bývala poměrně nestěžovavý typ, přesvědčený, že zvládne všechno a ejhle - k nefalšované hysterii mám jen krůček. :)
Předchozí