Přidat názor k článku Ještě aspoň trošku...aneb, když dítě nechce jíst

Každý organismus je jiný - dá se to třeba vysvětlit na stravování podle krevních skupin...tam popisují něco podobného(i když nevím, zda to mu věřit nebo ne). Děti mám 4, dvě z nich nemusí maso, další dvě jsou masožravky. My s manželem též.
První dceru jsem do masa nutila, přesně tak, jak se to píše v článku (rizoto do kapes), třeba nad některými jídly dokázala sedět hodinu . A stejně je nesnědla, měla to už od batolátka. Mrzí mne, že jsem jí nutila, ale tenkrát bylo učení - jíst se má všecho, kdo není všechno, nebude zdráv. Je už dospělá, maso jí jen kuřecí a sporadicky, uzeniny vůbec.
Můj otec nutil do jídla mé dva sourozence. Obědvalo se přesně na čas, v určitou hodinu a sníst vše. Výsledkem bylo, že se najídlo netěšily, dokonce se toho času i bály. Že jim bude zase vylézat až z uší a že do té doby, než dojí, se od stolu nehnou. Musela se polívka + druhé jídlo. Takže z jídla nebyla radost, ale spíš stresy. Zvláštní je, že bratr přenesla tuto vlastnost na svou dcerku. Je normální, vyvíjí se správně, ale míň jí.
Každé jídlo se u nich stává stresem a utrpením. Nutí ji dojídat, nervují se už dopředu.
myslím, že sejít by se měla rodina u stolu s radostí a jíst by se mělo podle chuti, i když na talíři zbyde třebas poslední lžíce.
Malinké děti si vyberou, co je pro ně vhodné, třeba dcerka nemohla mléko - věděla vnitřně, že jí nedělá dobře. teď jí aspoň jogurty, mléka se netkne ani teď ve druhé třídě.
měly bychom děti ve výběru respektovat - sladkosti a jiémlsy nepočítám. Myslím rozumně respektovat a vést.