Přidat názor k článku Ještě aspoň trošku...aneb, když dítě nechce jíst

Anguo, možná se ti to zdá, ale být matkou refluxáčka je na nerv. Nechutenství a neochota jíst je u nich hodně běžná. Starší syn s tím bojoval, ale zvládli jsme to doma. Mladší strávil několik týdnů s nasogastrickou sondou v nemocnici - děkuji nechci. To pak člověk opravdu radši točí celý den a režim kolem jídla (třeba jako jíst v určitou dobu, pravidelně, zachovávat režim apod.), nežli dopadnout takhle. U nás se to tedy zlomuilo asi v 1 1/2 roce, to zvracení je te(d už jen výjimečné. Ale třeba po běhání a vztekání ještě dost kašle, ale radši kašlat než zvracet. Syn jí už celkem dobře, ale standardem je nedávat velké kousky (to zvrací hned) a u jídla mírně rozptylovat, tj. třeba pustit Tv s reklamou. Pro rodiče normálně jídelního dítěte je to možná rozmazlování, ale pro matky dětí s nechutenstvím je to záchrana před sodnou do žaludku a nemocnicí. On dokud to člověk nezažije, tak se mu to velmi dobře povídá...