Tak tady musím odepsat - PROČ.
V naší rodině se to tak bohužel praktikovalo. Prababička, babička, máma, její sestra a já jsme neměly propíchlé uši - prostě to braly tak, že nechají dceři svobodu volby, až bude starší. Nakonec jedinej, kdo se odvážil to zlomit byla teta(mámy sestra), která se odhodlala jít na propíchnutí až v dospělosti a já ve 12-ti letech(po několika letech strachu a odhodlávání) a s tetou jsme se shodly, že to je blbej rodinnej zvyk. Pamatuju si, jak jsem všem spolužačkám záviděla, že to absolvovaly v batolecím věku, že si na tu bolest nepamatují. Já si jí pamatuju dodnes - i to, jak jsem seděla u dětské Dr. na židli, ona mi rvala jehlu skrz, mámě jsem drtila ruku a zavírala oči tak, až se mi dělaly mžitky...Fakt nebylo o co stát a za takovou svobodu rozhodnutí pěkně děkuju-ano, byla jsem starší, abych se rozhodla, ale taky už jsem věděla, že to bude bolet a nedokázala jsem se kvůli tomu dlouho rozhoupat k činu. Takže plně chápu tetu, že svojí holčičce nechala píchnout uši v pár měsících(kdy z toho to dítě nemá rozum a za chvíli o ničem neví), jako to dělají všichni a já, když budu mít holku, to udělám taky tak - zarůst si to může nechat vždycky.
Předchozí