To je snad normální, že se roční dítě samo nezabaví, ne? Syn si začal sám hrát cca v 15 měsících, a to jen na chvilku. Jako malého jsem ho hodně nosila, nikdy jsem ho nenechala plakat, kojený byl do 20 měsíců, kdy se sám ze dne na den odstavil (předtím ode mě pil cca 4x denně, z toho 1 x v noci (cca do 1,5 roku se v noci budil 2-3x, při růstu zoubků i víckrát). Usínal u kojení, po odstavení usíná bez problémů v přítomnosti mojí nebo manželově, v noci se vzbudí výjimečně a dá si čaj (koneckonců i já se musím dojít někdy v noci napít, a to nemáme v bytě nijak horko). Teď jsou mu dva roky, staví si sám z kostek, jezdí si s autíčky nebo s figurkami z lega a povídá si u toho, začíná malovat tak, že je poznat, co je na obrázku (auta, obličeje), prostě umí si najít zábavu sám, pokud se mu nemůžu věnovat (a to zábavu poměrně smysluplnou - prostě si hraje s hračkami tak, jak se to naučil od nás dospělých). Není nijak rozmazlený, jen se rád tulí. Na jedné straně mě moje máma pořád kritizuje, že se mu moc věnuju, na druhou stranu se ho nemůže nabažit, jak je milý, hodný a mazlivý:-)))
Hlavně jak už tu bylo mockrát napsáno, každé dítě je jiné a taky každá máma je jiná, takže každému páru máma + mimi vyhovuje něco jiného a vůbec to nelze zobecňovat. Nám třeba strašně vyhovuje spát všichni tři pohromadě v jedné posteli a docela se netěším, až prcek ztrátí o naši postel zájem.
Předchozí