No to je prave to, ze kazde dite je jine. Taky nejsem blazen, abych se vnucovala diteti, ktere si hraje samo:-))) Naopak, dite si ke hre od malicka vynucuje mou pritomnost. Ted uz je dost velky, abych mu vysvetlila, ze potrebuju obcas delat neco jineho (obvykle to pak chce delat se mnou:-). Ale treba to, ze mam i sve fyziologicke potreby, podle me (soudim z jeho reakci) jeste uplne rozumove nechape. Muj syn se proste chtel nosit a vyzadoval mou pritomnost, aniz bych ho na to jakkoliv navykala a vnucovala se mu. A cetla jsem tady na Rodine pred casem nejaky clanek, ze vetsina deti se do 1,5 roku vetsinou zabavit sama neumi a ze je to normalni. Nazev si ale nepamatuju. Pokud se nektere mladsi deti zabavi samy - fajn, ale u tech, ktere ne, bych to nekladla za vinu vychove, ale spis povaze. Muj syn je uz tak dost introvert (ostatnich deti se spis ostycha), kdybych si s nim odmitala hrat, uzavrel by se do sebe jeste vic. Mimochodem, chovaci metodu jsem prevzala od tchyne, ktera ma dva pohodove sebevedome syny, zatimco ja se sestrou a ponekud "vlaznejsim odchovem" jsme se az do dospelosti potykaly s ruznymi mindraky. Netvrdim, ze je tu prima souvislost, ale co kdyby?
Předchozí