Ahoj, díky, že sis dala práci sem všechny ty odstavce opsat, já teď jedu na dovolenou, ale určitě to pak přelouskám. Budu se snažit číst to bez předsudků, ale bohužel jsem tam zaznamenala jméno Richarda Ferbera, což je podle mne sice vynikající vědec, ale jako rodiče bych ho nechtěla ani omylem. Zkoumá, bádá, dělá pokusy, přilepuje miminkům elektrody na hlavu, ale o mateřském instinktu a citu nemůže být řeč.
K tomu, že to starší dítě prožívá hůře... Ano, prožívá. Umí se už ohromně vztekat, bojuje o vlastní ego a své vlastní já a pokud ho maminka nechá ječet vzteky v posteli.... tak nechá. Ono už moc dobře ví, proč tam je a proč se jde spát a že v noci se spí a nehraje a že se máma už zlobí... Ale zkouší to, zkouší, co to dá. Ale maminka v té době už své dítě zná natolik, že může s klidným svědomím říct, že ječí skutečně vzteky a ne hlady, žízní či bolestí.
A hlavně, takových batolecích bojů o vlastní identitu bude přibývat a přibývat... a tenhle noční boj se stane jen jedním z mnoha za celý den.
Nijak neodsuzuji tebe, ty jsi popsala, že to tvůj klučík zvládnul úplně v klidu a "bez mučení". OK, kdyby ne, nejspíš bys ho trápit nenechala. Ale jestli se jede v USA takováhle filosofie uspávání, nechci si ani představit, kolik je 4 měsíčních dětí, co to "bez mučení" nezvládnou a mámy je stejně (s podporou okolí a pediatrů) nechají zoufale brečet a trápit se.
Předchozí