Přidat názor k článku Ještě aspoň trošku...aneb, když dítě nechce jíst

Někdo prostě nemá maso rád. Já ho zase ráda mám. Nenutila bych ho. Může to způsobit jen větší odpor.

U nás je "nejedlík" dcera (4 roky). Přitom ale váží normálně. Nejdřív jsem to pořád řešila. Jídlo se postupně stávalo problémem. Slibovali jsem, hrozili, křičeli. Stejně to nepomohlo. Přesně jako je to tu napsáno. Jednou jsem slyšela mluvit Veřoniku Žilkovou. Na otázku, jak se žije s takovým množstvím dětí odpověděla, že se spousta maličkostí neřeší, protože na ně prostě není čas. Jako příklad uváděla, že když některé dítě nechce jíst, tak prostě nejí. Doslova řekla, že žádné dítě dobrovolně hlady neumře (samozřejmě vyjma větších dětí s poruchou příjmu potravy). To se mi líbilo a od té doby neječím. Nechceš jíst, nejez. Nakonec si sama přijde říct o jídlo. Nechám jí sníst jen tolik, kolik chce.
Se synem je to jinak (17 měsíců). To je jedlík. :-))) Takže alespoň někdo. :-)))