Mám 3 děti a ani jedno z nich není rozmazlené, se všemi mám krásný vztah, neznáme vztekání, bití kamarádů apod.
Myslím, že uspávat dítě a vůbec se starat o to, aby bylo spokojené a nebrečelo je náplň práce každé mámy na MD a jde to dělat více či méně "kvalitně". Nemusíme mu vařit, existují rohlíky nebo pizza, nemusíme si s ním hrát, existuje televize, nemusíme ztrácet večer čas chováním a zpíváním ukolébavek později čtením pohádek - existuje přece "metoda" která dítě naučí spát. Je to otázka volby a všechno má své důsledky.
Uspávání dítě neukrajuje čas ze spánku maminky, ale z večerního času, kdy se kouká na TV apod. A to, že se dítěš v noci párkrát vzbudí a pochová či krátce nakojí zaručí také více spánku než důslednoust, kdy se dítě v noci vzbudí a aby se nepokazil návyk, nesmí se pochovat a řve 2 hodiny.
No i když možná v tom někdo umí usnout :o)
Ještě na závěr - naše pětiletá dcera byla 14 dní u babičky na vesnici a ta neměla večer čas na pravidelné čtení pohádky, na které je dcera zvyklá od malinka. První dva dny kňourala, pak si "četla" sama a po 14 dnech si na uspávací rituál, kdy se jí věnuje před usnutím 30 minut maminka nebo táta, ani nevzpomněla. Stejně tak je to s miminkem. Chce uspávat u maminky, v bezpečí, pomazlit se, ale když to nejde, tak si zvykne a naučí se uspávat samo.
....ale co je dobře?
Předchozí