Přidat názor k článku Vyspalé miminko = spokojené miminko i maminka

Možná, že pravda je někde uprostřed. Někdy děti mohou usínat samy a někdy nás zkrátka potřebují.
Také jsem svou dceru od narození chtěla položit do postýlky, nechat ji broukat až usně. Zkraje to bylo dobré, pak přišla moje nemoc a tři dni ji hlídala moje matka a byla ráda, že ji nějak usnula. Pak se to vrátilo do normálu a usínala jak andílek, pak přišla kolika a já uspávala v šátku. Potom pomalounku jsme přešly na uspávání v postýlce, ale začaly jí růst zuby- měla horečku a rýmu a tak jsem uspávala v náručí. A tak se dobré a horší časy táhly do 2 let. Poslední fáze byla,že si před usnutím hrála s mými vlasy. Ze začátku jen tak zašmrdlala ručičkou a spinkala, později už mi začala vlasy rvát a chtěla to dělat i ze spaní. Když jsem se v noci od ní otočila, byla vzhůru. Tak jsem nastolila usínání tak, že jsem ji přes den pořádně utahala v bazénu, na procházce...a večer po pomazlení nechala v postýlce a odešla do vedlejšího pokoje, kde jsem si povídala s manželem, aby mě bylo slyšet. Nejdřív se vztekala, ale z postýlky nevylezla. Opravdu neřvala hystericky, to poznám. Pak si začala povídat a pak najednou spala. Je pravda v noci chce k nám do postlele, tak si pro ni vždycky dojdeme:-)a spíme spolu. Když cítím, že se potřebuju lépe prospat, tak ji zkrátka šupnu k taťkovi. Myslím, že dítě potřebuje cítit, že k vám patří. To ale neznamená, že to je jedině u prsa:-)
Je pravda, že na rozdíl od syna má dcera svoji postýlku docela ráda. Možná je to tím, že od narození v ní vždy musela chvilinku vydržet, než např uvařím, vypravím syna do školy,...Měla jsem 2 postýlky- v ložnici a v kuchyni.