Na uvod bych chtela rict, ze me uplne zarazilo, jaka je uroven nesouhlasnych reakci. Je to ostuda takove chovani. Bohuzel to mame asi jako narod v sobe vychovane. Co je to respekt jeden k druhemu nam vubec nic nerika.
Pokud se tyka Vaseho nazoru, musim rict, ze jsem cetla pred narozenim prvni dcery angl. knizku, kde byly vsechny tyto rady popsane, ktere uvadite. Nez se narodila, byla jsem odhodlana tyto rady nasledovat. Ale u nas to nefungovalo. Uz mam druhe dite a musim rict, ze ikdyz se zabehne nejaky navyk spojeny se spanim - vecer nebo behem dne, neznamena to, ze vydrzi. Dceru jsem zacala ucit a mela naucenou usinat sama, ale jakmile se postavila v postylce, navyk prestal fungovat. Stala v postylce a rvala a neumela si jeste sama lehnout, takze jsem musela pockat u postylky nez usne. To byla od 4 mesiců zvykla spat sama ve svem pokoji. Navic jakakoliv zmena prostredi uplne rozhodi navyk. Jelikoz dost jezdime, tak i tohle byl dost rusici faktor - v cizim prostredi se musi dite uspat, tam navyk na samostatne usinani z domu nefunguje.
Zaverem bych chtela rict, ze po mych zkusenostech se dvema detmi verim tomu, ze se vse kolem spravneho spani a jezeni neda naucit pokud dite nechce spolupracovat. Samozrejme se da spousta pokazit a rozmazlit, ale pokud se clovek snazi postupovat co nejlepe, dite je osobnost a spat samo nebude nebo jist take nebude i pres nejlepsi rady a prirucky.
Jinak preji hodne stesti a doufam, ze vam celonocni spani vydrzi.
Předchozí