Přidat názor k článku Vyspalé miminko = spokojené miminko i maminka

Naprosto souhlasim, ze otec by se mel delit o nocni vstavani alespon na zacatku, kdy je nejcastejsi.

Kimmy, a k čemu mi bude, že otec vstává k novorozeněti? Nakojit ho nemůže, může mi to tak maximálně strčit do postele, tak ve výsledku jsme vzhůru OBA - manžel, aby mi ho přinesl a já, abych ho nakojila. Nehledě teda na to, že mezitím co já slyším už prvotní pokníkávání, tak manžela vzbudil až řev, takže celkem nevidím důvod, proč měla ležet v posteli, poslouchat, jak moje dítě řve a čekat, až vzbudí i manžela (nebo ho vzbudit). Nevidím efekt v tom, abychom byly vzhůru OBA - manžel, který mi dítě do postele přinese a já, která ho nakojím. V tom je právě výhoda společného spaní - miminko ani nemusí brečet, stačí, když zamrní a já ho můžu nakojit. Já jsem v polospánku, manžel spí úplně. U nejstarší holky, která se v noci budila fakt často, to bylo ideální soužití, prostřední holku jsem přestěhovala do svojí postele už v šestinedělí (chtěla do vlastní postýlky), nejmladší kluk se tam přestěhoval na první polovinu noci, od nějaké jedné spal se mnou. Ačkoli moje tři děti měly stejné "startovací podmínky" (přes noc naši postel, přes den šátek), tak nejmladší byla denní i noční nespavec a jedla často po malých dávkách - tedy i v noci. I jako dvouleté jsem jí dávala na noční stolek vedle hrnku s vodou ještě nějaký piškoty, kdyby měla v noci hlad. Dvě mladší děti neměly problém spát ve dne, spát v noci, jedly větší dávky ne tak často.