Přidat názor k článku Vyspalé miminko = spokojené miminko i maminka

Spaní dítěte s rodiči jako prevence proti náhlému úmrtí kojence mi přijde logické. Byl to taky jeden z důvodů, proč se mnou syn spal v posteli od narození (i v porodnici). Upozorňuji předem, nejsem odborník a nečtu žádný příručky, takže netuším, jestli to někdo otitulovanej doporučuje nebo nedoporučuje. Z mého úhlu pohledu se dítě cca 9 měsíců po porodu musí adaptovat na novou situaci, na samostatný život, je z matčina těla zvyklé na její srdeční akci, na její dech, jsou JEDNÍM tělem a novorozenec jaksi není schopen pochopit, že je to najednou pryč a nazdar. Přečetla jsem vcelku dost materiálů o SIDS, myslím výpovědi matek, kterým dítě na SIDS zemřelo. Byly to zahraniční weby a kupodivu, šlo téměř výhradně o děti nekojené a spící ve svých vlastních postýlkách.
Nejsem žádná supermatka, nesleduju současný trendy a dám obvykle na vlastní rozum. A ten mi prostě řekl, že můžu těžko od novorozence chtít, aby si své oddělení od mého těla uvědomil stejně rychle jako já a musím mu dát čas na pochopení a přijetí vlastní individuality. Nenosila jsem ho, nechovala, ale spal se mnou v posteli a NIKDY nebrečel, neměl žádné koliky, nebrečel ani když mu rostly zuby. On o mě věděl a neměl důvod proti čemukoli protestovat. Vsadím boty, že kdybych ho položila do postele v nějaký vedlejší místnosti (což u nás ani nešlo, bydleli jsme v garsonce), tak by řval jako paralytik. Mám jednom jedny nervy, to za prvé, a za druhé, nerodím děti proto, abych je mučila a frustrovala, i kdyby si o tom celá armáda doktorů myslela co chtěla a klepala si přede mnou na čelo.
Přeju hezký den. :o)