No já taky nejsem zrovna zastánkyní miminčího vyřvání, ale na samostatné usínání jsem před necelými 14ti dny zkoušela metodu Dr. Estivilla - metodu kontrolovaného pláče. Je to taky celkem drasťárna, ale k miminku se chodí v určitých intervalech a omílá se dokola pořád jedna věta. Tu jsem teda neomílala, vymyslela jsem si vlastní a za 3 dny bylo hotovo, malá krásně usíná sama přes den i večer ve své postýlce.... Ovšem na co zatím tahle metoda neměla vůbec vliv tak to je právě to celonoční spaní. Malá je prostě hladová a já nemám srdce ji nechat vyřvat (je jí 6 měsíců a jen kojím - máme atopák) a tak stejně v noci skončí u mě v posteli, protože nad ránem jaksi nemám sílu vstávat a jsem prostě kožená.... Za to, že jsem tak nedůsledná, se hluboce stydím :-))), ale zatím nemám nervy a sílu jít "v boji" za celonoční spaní jaksi dál. Třeba se stane zázrak a s nasazením kašiček ustane i hlad a to moje zlatíčko prospí celou noc... :-)))) A taky si myslím, že na to, jestli dítě prospí celou noc, má taky vliv jeho povaha a "spací geny". Já jsem byla kojená a od 6ti týdnů jsem prospala celou noc, to stejný můj brácha, můj starší syn byl na Nutrilonu a taky spal celou noc od 4 týdnů a nikdo nás nic neučil.... Kamarádka má holčičku, která je plně kojená a spí jí celou noc od 4 měsíců, aniž by podnikala jakékoliv "školení". No a mladší dcera asi podědila geny z manželovy strany a prostě v noci se bude budit i kdybych si udělala na prsách uzel a stála na uších a zpívala státní hymnu:-))))) A možná mně jednou dojdou síly a trpělivost a zkusím nočnímu vstávání udělat ráznou přítrž... Uvidíme....
Předchozí