Přidat názor k článku Vyspalé miminko = spokojené miminko i maminka

Souhlasím s tebou. Ono je to opravdu o výměně zkušeností. Žádná z nás totiž nemá absolutní pravdu. Každá se snažíme co nejlépe vychovat své dítě, být na něj hodné a přitom nezničit samy sebe. Ono není důležité, jestli dítko spí samo od čtyř měsíců, nebo od čtyř let. Je důležité, aby to sedlo do stylu rodiny a aby někdo nebyl obětní beránek (třeba i odstrčený tatínek).
Já sama jsem svoji dceru naučila spát celou noc v jejím půl roce. No - ona sama přestala chtít pít a tak stačilo nezvedat z postýlky a za pár dnů jenom zašeptat nějaké to "pššš". A v roce se mi nastěhovala do postele. Onemocněla, trpěla bolestmi, které ji budily a i když měla zrovna lepší dny, tak se pak už budila strachem. Fyzický kontakt ji uklidňoval, já zase nemusela vstávat a mohla zůstat ležet. Bohužel, nemoc trvala skoro dva roky. Chvíle klidu a znova bolesti... A protože bolesti přicházely nejvíce v noci, zůstal v ní strach ze spánku. Další rok jsem dceru vlastně učila spát v klidu celou noc znovu. Spát sama v pokojíčku celou noc se naučila až po dalším roce. A to nám pomáhali lékaři i psychologové.
U syna jsem si moc cenila toho, že od mala byl velký spáč, spí tvrdě a usíná od tří měsíců sám a na celou noc. Stane se nám tak jednou za čtvrt - půl roku, že v noci přijde. A to pak stačí sáhnout na čelíčko a je to jasné. Ale zásluhu na tom nemám žádnou, prostě se tak narodil a stačilo ho jenom trošku podpořit.