Sylvie - tak to je moc dobre, ze to u vas tak fungovalo. U nas by to tak nefungovalo - a moje deti jsou mozna povahove blizsi tem Tvym mladsim.Jj, tomu věřím :o) Protože kdyby se blížili mé nejstarší, tak by ses nemohla ohrazovat proti pojmu "nechat vyřvat". Protože holka v postýlce "nebrečela", ona v ní "řvala jak tur", už v porodnici mi ji sestry strčily do postele ;o) Ono jestli odpůrkyně metody mají zkušenost s podobným děckem, tak se nejde ani moc divit, že mluví o týrání dítěte. Já byla v šestinedělí tak utahaná, že jsem jednou přes den ležela s holkou na velké posteli a normálně jsem usnula, holka byla na dosah ruky ode mne, já k ní sice tu ruku dala, ale už jsem neměla sílu si ji přitáhnout k prsu a usnula jsem - takovým tím utahaným spánkem, kdy člověk mlhavě vnímá, co se kolem něj děje, ale nemá v sobě sílu se pořádně probrat. Podle budíku jsem tak ležela asi hodinu a celou tu hodinu holka řvala, řvala, řvala, řvala, řvala... Teprve když jsem se vzpamatovala natolik, že jsem ji dokázala k sobě přitáhnout, tak se vzlykavě přicucla k prsu a vzápětí usnula. (Ono jsem tehdy byla hrozně utahaná, protože jsem v noci prakticky nespala, holka trpěla na prdíky... teprve když jsem se odhodlala používat rektální rourku, tak se noci u nás zklidnily.)
---------------------------