Přidat názor k článku Ještě aspoň trošku...aneb, když dítě nechce jíst

Ahoj,
mela jsem podobny problem se synkem. Byl od malicka spatny jedlik, takze v roce mel jen 6,5 kg pri normalni porodni vaze. Pak se to horsilo behem druheho roku, ve dvou letech nekdy odmital cokoliv jist, proste trucoval a jist nechtel (samozrejme cokoladu nebo bonbony by si asi dal, parek zrejme taky, ale takto zivit jsme ho nechteli). Po vsemoznem zkouseni (cteni a hrani si u jidla, domlouvani, nechavani hladovet - to podle mych zkusenosti vubec nefunguje, tyhle nejedle deti jist v podstate nemuseji, nemaji pro to cit, hlad nepocituji, jedine co clovek dosahne je zachvat vzteku, protoze mrnousek je s glukozou na dne a odmitne jakkoliv spolupracovat) nejvic zabralo chodit do parku nebo ke znamym krmit zviratka, a to casto, pak najednou pochopil, ze jist se proste musi, dokonce je to zabava a neni to jen manipulace od dospelych. Taky hodne pomohlo, ze ji vzdycky s nekym, spolecne vecere, svacinka se sestrickou, obed s mamou, cim vetsi spolecnost tim lepsi.Dodnes nepije zadne mleko, zadne kase, nastesti ji aspon jogurty a zakysy a i jinak ji v podstate s chuti vsechno (krom varene zeleniny a varim stejne jen to co detem v podstate aspon trochu chutna, protoze vybiravi jsou oba). Takze pokud dcerka neco ji, moc bych se s tim netrapila, treba za rok uz bude mozne se s ni dohodnout, ze kdyz chce byt velka holka, musi si toho masicka aspon trochu zobnout, nebo par lzicek jogurtu, postupne si privykne. Neves hlavu, urcite se to casem vylepsi.