No mně se toto u staršího syna dost vymstilo, taky spával s námi v posteli a říkala jsem si, že ho přece nenechám spát samotného v jeho posteli a že určitě až bude větší, bude sám chtít do svého. Pokojíček má nádherný, přesně podle jeho představ, dostal i postel, jakou si vybral... No a dnes mu je 8 let a já každý večer řeším jeho noční přelízání ke mě do postele a dodnes lituju, že jsem nebyla důslednější a netrvala na tom, aby spal ve svém. Malá má půl roku, tam se to dá ještě "odpustit", protože v noci kojím a nad ránem už nemám sílu vstávat z vyhřáté postele, tak si ji beru k sobě. Usínat sama už umí, učila jsem ji to nedávno, (chtěla jsem předejít hysterákům a zvracení, až bude starší) a trvalo to fakt tak ty 3-4 dny a jako týrání mi to nepřišlo. Ale až přestanu kojit (k čemuž se už asi bohužel schyluje), tak budu učit i to noční spaní, hlavně aby byla ve svém. Postýlku mám vedle postele, tak jí určitě nic chybět nebude. Jo a už teď má oblíbeného spacího plyšáka, ten je s ní pořád, když spí, takže parťáka do postýlky vlastně má. A já budu hned vedle...
Předchozí