No to jsem ráda, že jsem zabrousila na tyhle stránky a hlavně na Váš příspěvek! Mám teď totiž právě dilema. S holkama, co chodíme kočárem také občas probíráme uspávání a když jim řeknu, že před spaním malou uspávám (no vlastně ukojuji, protože ještě stále kojím) a pak že tak od dvou hodin spí s námi v posteli až do rána, tak ne mě koukají pomalu skrz prsty. Já ale taky nemám to srdce malou šoupnout do postýlky a poslouchat, jak tam půl hodiny hystericky řve. Když už jí tam takhle nechám, tak to pak sice dotáhnu do konce, ale celý večer si vyčítám, že jsem hrozná matka. A slibuju si, že u druhého to bude všechno jinak! Jsem ráda, že taky existují rodiče, kteří se se svými dětmi rádi tulí a je jim všem dobře v jedné posteli. Občas na to sice nadávám, ale ve skrytu duše s ní spím moc ráda. Díky moc za podporu. Tohle vždycky potěsí!
Předchozí