Přidat názor k článku Vyspalé miminko = spokojené miminko i maminka

jo, to me nenapadlo, ze by nekdo mohl cist jen ten muj prispevek - i kdyz si myslim, ze je to dost nepravdepodobne, protoze mam dojem, ze Prekopovou hodne lidi v CR zna (ja jsem o ni nikdy neslysela, dokud jsem tu necetla par prispevku).... no nic..

Nazor psycholozky - zatim jsem nikde nevidela zadny dukaz toho, ze 3-4 prokricene noci se nejak na jakemkoli diteti podepsaly, pokud jinak zije v harmonicke rodine. Moje deti kricely dohromady tak 2-3 hodiny celkem (asi tri nebo ctyri noci zhruba po pul hodinach po 7 vecer) a uz to holt nezachranim, ale pripadaji mi naprosto normalni, spokojene, sebevedome az hruza a hlavne spici 11 hodin denne a nevyzadujici zadne dlouhe procedury.

Jinak Dr. Ferber, jehoz jmeno je asi nejcasteji spojovano s metodou kontrolovaneho place, je reditelem centra pro poruchy detskeho spanku v Bostonu a myslim, ze to zas taky neni zanedbatelna kvalifikace.

Bohuzel si myslim, ze je zcela nezjistitelne, jestli to zanecha dusledky nebo ne. Protoze v lidskem zivote je tolik udalosti, ktere mohou ovlivnit psychiku cloveka, ze presne urcit, zda to bylo tech par noci, je podle mne nemozne. Deti, ktere projdou rozvodem, jsou podle meho nazoru podstatne vice traumatizovany. Pobyt v nemocnici muze zanechat nasledky, hrani pocitacovych her s nasilnou tematikou... ja nevim - tech moznosti jsou stovky a nikdo nemuze urcit, jestli tech par hodin place nekde neco provede. Vzdycky taky zalezi, jak rodic tu metodu aplikoval, jestli opravdu dodrzoval doporucene intervaly...

Ja mam v tehle diskusi pocit prave toho psychologickeho natlaku, toho "jak si muzes byt jista, ze neskodis, radeji to neriskuj"... Ja se priznam, ze kdyz jsem se pripravovala na rezim svych deti, tak jsem nechodila do podobnych diskusi a precetla jsem jen par knizek a dala na doporuceni blizkych. Nelituju, udelala bych to tak znova a i moje mama, ktera se na to divala hodne skepticky, nakonec uznala, ze v porovnanim s tim, cim si prosla ona, je to u nas pohadka.

Neverim, ze si dite nejak pretrha vazby s matkou jen proto, ze ho matka v noci nevezme do naruce, ale jen pohladi. Neverim, ze pokud se mu matka venuje pres den, ujistuje ho o sve lasce, ma cast ho vyslechnout a pofoukat bolistky, ze si dite odnese do zivota nejake trauma. Neverim, ze par noci poznamena dite na cely zivot. Ale stejne tak neverim, ze pracujici matky, ktere dite sveri chuvam, svym detem skodi, nebo - jak jsem nekde cetla - ze dite je ve tri letech hotovy clovek a "co nestihnes do tri let, uz pak nedozenes". Je toho hodne, v cem se me nazory lisi od tech zavedenych a kdykoli o nich rada podiskutuju, ale snazim se, aby to vzdycky byla diskuse civilizovana.

Kimmy