Přidat názor k článku Vyspalé miminko = spokojené miminko i maminka

Kimmi, každý za týrání považuje něco jiného a já jenom chápu ty, které měly třeba dítě podobné mému (nebo nedejbože ještě většího křiklouna) a které v tom to týrání vidí. Citový chlad vůči dítěti, které radši necháš bezmocně řvát, než bys mu zajistila jednu z jeho základních potřeb, totiž přitulení k matce. Ano, já chápu, že tvoje děti v postýlce neřvaly. Moje nejstarší jo, protože postýlku a stejně tak kočárek přímo nenáviděla. CHtěla být jenom u mne. Ne, jako hodně malá nechtěla být ani u manžela, to jsem i do vany lezla s tím, že holka v manželově náručí vřískala na celý byt. Někam ji zcela bezdůvodně izolovat ode mne (to, že ji třeba držím za ruku, za dostatečný kontakt nepovažovala) a nechat ji řvát, bych i já za týrání považovala. Postupně z toho tedy vyrůstala, už po šestinedělí byla mazlík i pro cizí lidi, jen tu postýlku s kočárkem (jo, a autosedačkou... ale tehdy jsme auto neměli, takže v ní byla výjimečně) stále neměla ráda.

Jinak já svoji nejstarší taky nechala vyřvat, nějak kolem devátého měsíce. Prostě měla období, kdy u mne už usnout nedokázala a řvala a ve svojí postýlce taky usnout nedokázala a řvala neméně. Jediné, co akceptovala, byly noční projížďky kočárkem (co se v něm dokázala postavit, což zvládala dřív, než sed, tak si na něj zvykla), pak se už byla ochotná vyspat (a ne že by už předtím nebyla unavená, byla), ale ono všeho ocamcaď pocamcaď, že. Tehdy mě k vyřvání přesvědčil manžel, na holku to mělo hodně špatný vliv, rozeřvala se tak, že se pak vůbec nedala uklidnit a navíc brečela ze spaní :o( Fakt jsem pak radši chodila noční vycházky, než vidět své dítě tak rozhozené. Ono asi o dva nebo tři týdny později mě manžel dotlačil k tomu, že jsme to zkusili znova, a to už bylo OK, to už se holka vysloveně jenom vztekala a to jenom tehdy, když mě viděla. Jinak si v postýlce hrála, dokud neusnula. I když jsem nakonec byla ráda, že mě k tomu manžel dotlačil, tak bych to nikdy nepoužila na dítě, které bych dokázala zklidnit jinak. Jsem ráda, že u dalších dětí jsem to řešit nemusela, prostě když se jim přestalo líbit u mne v posteli, nechali se přestěhovat do svého.

Ale já mám pocit, že ona ta prvotní debata tady vznikla z prohlášení, že metoda je vhodná pro děti od čtyř měsíců a že takto staré děti už v noci nepotřebují jíst (a napít se můžou samy z kelímku ;o)).


------------------