mylis se, vyraz tyrani neni zalezitost individualni, ale ma pomerne presne definice, mezi ktere rozhodne nepatri zdrave dite placici ve sve ciste postylce, ktere je naprosto zajistene a jedine, co mu chybi, je nekdo, kdo by ho uprostred noci houpal v naruci (kdyz se mu houpani nabizi cely den).No vidíš, a já nesouhlasím s tím, co píšeš :o) Bavíme-li se o čtyřměsíčních dětech, o kterých autorka tvrdí, že díky nechání vyřvání přestanou mít v noci hlad, tak se z mého pohledu nebavíme o dětech, kterým "chybí pohoupání", ale o dětech, které jsou záměrně vystavovány pocitu nejistoty nebo strachu a které jsou nechávány hladové a žíznivé.
Kimmy, nebyla sem to já, kdo tuto metodu nazval týráním dětí, jenom jsem se pokoušela vysvětlit, proč to některé matky tak mohou cítit. Ve vztahu k tvým dětem bych to nepoužila, protože je neznám - použila jsem to ve vztahu ke svým dětem. Každé dítě má jiné hranice toho, co snese nebo nesnese, tedy i u každého dítě ty hranice, co je a co není týrání jsou jinde. M"j názor a ty se kvůli němu klidně urážej, jak chceš ;o)
------------------------