Přidat názor k článku Polohy při porodu I

Holky,ono je to hlavně o těch lidech okolo nás.Tři porody jsem měla s doktorem.Nepřicházela v úvahu jiná než klasická poloha(podotýkám,že nejmladšímu dítěti je 20 měsíců).Pouze u jednoho porodu jsem mohla chodit téměř do konce.Při těch druhých dvou mě nutil PŘI KŘÍŽOVÝCH BOLESTECH S POŠKOZENOU PÁTEŘÍ ležet na zádech a na monitoru bez hnutí několik hodin!Dusila jsem se taky slušně,měla pocit na omdlení.Bez ptaní mi píchal provokačky,že prý se pomalu otvírám(z nuly jsem měla bolesti po pěti minutách za hodinu a půl a otevřela jsem se z jednoho na dva a půl prstu-teda nevím jak vám,ale mně to teda pomalu rozhodně nepřišlo).Jo-zrychlil mi bolesti,ale já se přestala otvírat úplně.Ležela jsem na těch zádech 5 a půl hodiny s bolestmi po dvou minutách!Kdo to zažil,pochopí.Pak nemohl vůbec dostat kluka ven a mě vynadal,že prý jsem tlačila,když jsem neměla,že jsem nateklá a že určitě vím,že jsem tlačila ŠPATNĚ,když jsem tlačit měla..O opakování sprchy během první doby porodní jsem si mohla nechat jenom zdát.Pokaždé jsem měla 20-30 stehů,natržený i utržený čípek i konečník...
Jedině třetí porod jsem měla s PA.Chodila jsem do poslední chvíle,ve sprše jsem byla několikrát.Na porodní sál jsem šla až asi hodinu před samotným porodem a do poslední chvíle jsem si se všemi povídala a smála se.Na porodním lůžku jsem byla jen posledních 20 minut nebo tak nějak.Jen ona mi poradila,proč nemám ležet na levém boku,ale na pravém(ona jediná mi řekla,že mám stočenou dělohu vlevo).Taky mě dopředu upozornila,že to bude dost nepříjemné(a BYLO!),ale že stačí jen chvilka a malá se snáz a rychleji dostane na svět.Malá se pak narodila za 10 minut.Měla 4,10 a 52 cm.Já jsem neměla ani jeden steh a za chvíli po porodu jsem běhala po chodbě a nic mě nebolelo...
Teď čekám za pár týdnů páté dítě.Nebojím se bolesti.(Sám doktor u prvního porodu mi řekl,že mám enormně posunutý práh bolesti,že hodně vydržím..)Nebojím se porodu.Je to nádherný zážitek.Zvlášť,když potom vidíte partnera s dítětem v náručí a jemu tečou slzy štěstí.Ale bojím se doktorů.Bojím se,že mě zase budou nutit ležet na zádech(s poškozenou páteří -od druhého porodu-to fakt není sranda).Že mě budou nutit provokačky(mám pocit,že i kdybych porodila do hodiny,že mu to bude stejně pomalu) a já se po nich VŽDYCKY přestanu otvírat.Bojím se,že nebudu mít na výběr a nebudu se smět hejbat,aby on se náhodou nemusel ohýbat,chudinka!
Mmch,víte,co je zajímavé?Rodila jsem ve dvou různých porodnicích,ale doktoři měli vždy stejnou výmluvu,proč je musím poslouchat a proč oni mají pravdu a proč já nemůžu odmítnout.Že prý se miminku nedaří optimálně,že je ve stresu...Bodejď by nebylo!Už je vědecky dokázaný,že dítě reaguje na pocity matky.A když je ve stresu matka a má strach...PA žádnou takovou výmluvu nepotřebovala,nepoužila a já i mimi jsme byly v poho....
Názor si udělejte sami.A hodně štěstí při porodu!