Protože on je to obrovský kulturní šok. Když jsem se poprvé vrátila po dvou letech z USA, tak jsem si nemohla zvyknout na to, že každá třetí pokladní nebo prodavačka se na lidi utrhuje (v USA by jí za to na minutu vyrazili), že na úřadech "nic nejde a všechno je problém, případně, když to jde, tak to strašně dlouho trvá", že mladí lidé v autobusu klidně ignorují matku, co se snaži vystrkat do schodů kočárek, když se chceš zeptat na cestu, tak ti odpoví až třetí člověk, dva tě ignorují jako bys po nich chtěla peníze... tomu totiž člověk rychle odvykne. Navíc jsem přijela zasnoubená a ti, co se dozvěděli že se vdávám mi buď říkali "jak si můžeš vzít Američana, vždyť jsou to idioti"a na otázku kolik jich znají odpovídali obvykle "to snad vidím, ne, nebo joo kdysi jsem jednoho potkal a to byl hroznej debil" a druzí "Ten má určitě prachy, co?". Našli se všehovšudy dva co mi popřáli bez řečí hodně štěstí.
Předchozí