Sylvie - tak to zas ja si tu praci dam - tady cituji z Tveho prispevku
"Někam ji zcela bezdůvodně izolovat ode mne (to, že ji třeba držím za ruku, za dostatečný kontakt nepovažovala) a nechat ji řvát, bych i já za týrání považovala. "
A prosim Te, nepovidej mi, ze to bylo v dobe, kdy Tvoje holcicka byla mladsi sesti tydnu - i tak to nebylo tyrani a vsechno, co jsem o tom psala plati.
Neni to tyrani a zbytek uz nebudu opakovat.
Howg.
Nerozumím, co se tímto snažíš říct
Už jsem tu psala, že když byla holka asi třítýdenní, tak jsem vyčerpáním padla vedle ní do postele, a i když jsem ji držela, neměla jsem sílu si ji k sobě přivinout a v polospánku jsem asi hodinu čerpala sílu, než jsem ji přivinout dokázala. Celou tu dobu řvala jak bizon. Hladová být nejspíš nemohla, protože předtím jsem ji měla u prsa v šátku. Jo, bylo mi z toho hrozně, neudělala jsem to bezdůvodně, ale šlo jaksi mimo moji vůli a stejně jsem si vyčítala, že jsem v sobě nenašla tu sílu si dítě přitulit k sobě. Pro mne to bylo výzvou k tomu, abych svůj život dočasně co nejvíc přizpůsobila rytmu dítěte a postupně se to srovnávalo.
Že tobě jako týrání nepřipadá nechat zbytečně zoufale řvát stresované dítě, je tvoje věc, já to pochopila a opakovat mi to nemusíš :o) Dokonce jsem pochopila i to, že ty máš se svým dítětem jiné zkušenosti, než já se s svým, a že u vás to nebylo nijak bouřlivé. Však jsem ti taky nikdy nepsala, že svoje týráš ;o) Jenom jsem psala, že z vlastních zkušeností chápu ty, které to za týrání považují. Zkus taky ty pochopit, že já mám jiné dítě, než ty, a že u něj mně to jako týrání připadá, tak jsem se tomu snažila vyhýbat. Fakt nechápu, co je na tom k nepochopení
V9š co, já tvůj příspěvek původně reagovala proto, že ses divila, jak to někdo může nazývat týráním. Pokoušela jsem se ti to vysvětlit, teď ale chápu, že tobě nešlo o to pochopit druhou stranu, ale "bojovat", aby změnila názor. V takovém případě ode mne opravdu byla chyba, že jsem se ti to pokusila vysvětlit
NIkdy jsem ti nenapsala, že týráš své dítě. Za týrání jsem to označovala u dítěte svého. M"žeš se třeba stavět na hlavu, ale nemáš nejmenší důvod mi kecat do toho, co já u svého dítěte považuju nebo nepovažuju za prospěšné, neprospěšné, škodlivé nebo za týrání. Já ti taky nekecám do toho, co a jak si děláš se svým dítětem.
----------------------