Jsem na tom stejně jako Ráchel. Při prvním porodu nic takového neexistovalo, takže žádné rozhodování nebylo. Při druhém sice existovalo, ale bylo toho pomálu a po tom, co zažila má sestra, jsem epidurál nevyžadovala a on mi ho nikdo ani nenabízel. Při třetím porodu už ta možnost byla poměrně běžná a já začala zvažovat, zda bych to přece jen nevyužila, protože ty předchozí porody byly opravdu pomalu k nesnesení. Jenže názor lékaře byl, že pokud chci, je to možné, ale vzhledem ke komplikacím u mých předchozích porodů má obavy, zda by nebylo nutné přistoupit k sekci, což by kvůli mému zdravotnímu stavu prý nerad. Jenže můj další požadavek byl - sekci ne, jen v případě prokazatelného ohrožení dítěte, protože sekci vnímám jako operaci a toho se bojím ještě víc než cokoli jiného - nějaké řezání, to mě opravdu děsí. Takže jsem se rozhodla, že raději nebudu pokoušet osud a pokusím se to zvládnout i bez apidurálu. Ale musím říct, že díky tomu, že jsem si sama mohla vybrat a zvolit, tak pro mě i přes ty bolesti byl ten porod snesitelnější než ty porody předtím, i když komplikace byly opravdu velké.
Myslím, že tady jde právě o tu možnost volby - mám možnost zvolit epidurál a nebo ne bez toho, aby mě někdo přesvědčoval a komentoval, že když zvolím tu a nebo tamtu možnost, jsem prostě nemožná.
Předchozí