Svoje první dítě jsem rodila s epidurálem, byl to první porod, nešel moc rychle (i když 12 hodin kontrakcí na prvorodičku je takřka normání), porod začal odtokem plodové vody v 7 hodin večer, do rána ani jedna kontrakce, takže ráno infuze a kontrakce hned po 3 minutách, pomalé otvírání a v 11 mi doktor slíbil, že když to takhle půjde dál, tak kolem 1 hodiny dáme epi. V půl jedné jsem prosila, jestli by to už nešlo, takže než to všechno svolali, byla akorát jedna. Ihned se mi výrazně ulevio, porod dále trval ještě do 18 hodin, vypuzovací fáze trvala hodinu a půl, mno... nic moc.... ale konec dobrý všechno dobré.... druhý porod o 16 měsíců později trval celkem 2 hodiny a o epidurálu ani nestiha být řeč a bolelo to asi stejně.... nebo už si to nepamatuji? řekla bych, že vnímání bolesti je čistě individuální a záleží i na psychické přípravě k porodu. Na druhý porod jsem se moc těšila (ano opravdu jsem se těšila) a když bylo po všem, tak mne skoro mrzelo, že to bylo tak rychlý... a to jak byl člověk ve formě po porodu? Oba porody jsem byla šitá, obě děti byly skoro stejně velké, oba jsou kluci a obě rekonvalescence byly skoro stejné...
Je to hodně záležitost psychická a hodně záleží taky na přírodě, jak kterou maminu vybavila vnímáním bolesti, hojením ran a pod.
Přeju všem pohodové a krásné porody a zdravá miminka.
Helena
Předchozí