Přidat názor k článku Jak se rodí s epidurálem

Poprve jsem rodila pod vlivem podobnych clanku, ve kterych se to hemzilo ukrutnymi bolestmi a skreky z porodniho salu. Mela jsem strach a byla pekelne nervozni. O epidural jsem si rekla po nekolika prvnich kontrakcich. Porod ale nastesti probihal tak rychle, ze se to nejak nestihlo. A ten uzasny pocit stesti, kdyz se Sarka po ctyrech hodinach narodila, okamzite smazal vzpominky na nejakou bolest pred tim.
Druhy porod jsem brala prirozenej, navic uz jsem nebyla ve stresu a po zkusenosti z prvniho jsem tusila, ze to preziju :) U porodu jsem mela jen midwife (rodila jsem na Zelandu), ktera me nechala, at si delam co chci, asistovala jen u tlaceni, jinak se do niceho nemontovala. Ja zatim hrala scrabble s manzelem, kontrakce prodychavala ve stoje, nikdo me nekontroloval, jak uz jsem otevrena a nestresoval me tim, ze je to jeste malo a vubec vse probehlo v takove pohode, ze jsem na epidural vubec nepomyslela. Po ctyrech hodinach byl Oskar na svete, hormony opet zapracovaly, zaplavil me neskutecny pocit stesti a po dalsich dvou hodinach jsme jeli domu. Dokonce jsem byla natolik v pohode, ze jsem chtela ridit, jelikoz se mi manzel zdal unaveny :D
A co jsem tim chtela rict? Hlavne se nenechat vystresovat clanky, ze bez epiduralu je porod horor. Nemusi byt. A taky to, ze kdyz porod trva dlouho a je bolestivy, neni hanba si o epidural pozadat. Taky bych to tak udelala. Ale jit do nemocnice s pranim epiduralu a hned ve dverich si o nej rict me pripada prinejmensim unahlene..