Přidat názor k článku Nadané děti 1

Mě se moc líbil systém britských škol... děti nastupují buď v září nebo v lednu, podle toho, kdy jim byly čtyři roky. NOrmálně přistupují do třídy, která už je "v běhu" a učitel musí zvládnout všechno. Upozorňuji, že nemají nijak malé třídy (kolem třiceti dětí).
V Praze je to v britské škole ještě složitější - některé děti chodí od čtyř, jiné dají rodič do školy až v šesti. Takže v Year 2 (třetí ročník) se sejdou děti, které pracují s gramatikou a děti, které se učí písmenka. Děti, pro které je angličtina rodným jazykem, děti pro které je až třeba třetím jazykem (jako italský chlapeček s českou chůvou).
Děti pracují ve skupinkách, je to holt více práce pro vyučujícího (spíš pěkná dřina), ale funguje to. Kdyby to takhle fungovalo v českých školách, nemuselo by se nic dělit a posílat děti do jiných škol. Bohužel - ve většině případů je pro učitele jednodušší učit standart - tzn., že třetina dětí se nudí, protože to dávno znají, další třetina se nudí, protože absolutně netuší o čem je řeč - a jenom pro třetinu tom může být jakž takž přijatelné.

Co se mi ještě líbilo na britské škole byla práce podle témat. Třeba v šesté třídě bylo téma "druhá světová válka" - takže v hodinách angličtiny se četly třeba noviny z té doby, a v hodině výtvarky dostaly skupinky za úkol vytvořit model bunkru. Děti si musely dojít do knihovny, najít encyklopedii, zjistit, jak takový bunkr vypadal, dát do kupy znalosti z matematiky (papírový model krychle), plus to nakašírovat (různé skupinky použily různé techniky) a nabarvit. Předměty se prolínaly a znalosti z jednoho krásně zapadaly do druhého...