Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Den jiného táty

Doufám, že z toho Jirka nemá trauma, že je se mnou v jednom pytli...
Tím spíš, že ač velmi přesně popsal způsob slavení MDŽ nejen v Čechách, ale i v jiných zemích bývalého východního bloku, nemůžu souhlasit s jeho závěry, které z toho pro něj plynou.(Zase je vidět, jak je takové pytlovaní nesmyslné).
To, že v Rusku to byl nejen státem uznavaný svátek, ale skutečný nepracovní den, pravě proto, aby se tím "prospělo rodinám" a tátové se opili už doma s rodinou a ne v praci s kolegyněmi.
Že v Čechách se v 70. letech nedoporučovaly oslavy na pracovišti, ale spíš vhodný dárek pro kolegyně(oboje v plánech výdajů ROH) a MDŽ fungoval ve statistikách jako risikový den pro manželtví hned za vánocemi a ve statistikách rodiného násilí je ještě trhnul, to vše ještě neznamená, že je to svátek špatný a ještě méně komunistický. Komunisté si jej jen přivlastnili, protože jinak měli svátků málo.
Rozhodně je to však svátek politický. Jako takový byl a je slaven všude ve světě. Promlouvají k němu presidenti a hlavy téměř všech států, pořádají se vážné či veselé demonstrace(v němekých městech obvykle řádí čarodejnice),jen v bývalých komunistických zemích je to svátek rodinný. Zastupoval přece jen kumunisty potlačené svátky dva:Den matek a Valentýna...
Jak velmi přesne napsala Lenka, to že jej stát uznává, je mu ke cti. Uznává tak, alespoň symbolicky, že jsou ještě pole, kde je možné, a třeba, se za práva žen postavit, postarat se o jejich zdraví(letošní mezinároní téma MDŽ) či jim jen poděkovat.
Slavit ho jako rodinný svátek je už asi opravdu "z módy". Ale připomenout si ho a dovědět se o něm trochu víc, určitě stojí za to.
Souradová (Věra).